Autor mluveného komentáře k fotografiím Th.Paed.Mgr. Oldřich Mach uvedl: „Sbor byl postaven v modernizovaném řeckém slohu. Průčelí se vstupním portálem představuje holubici se složený mi křídly, která je připravena vzlétnout“. Tento mimořádně působivý monument z doby mladé Československé republiky vznikl na náměstí pojmenovaném po národním buditeli Karlu Aloisi Vinařickém (1803-1869), jehož písníčky Ivánku náš nebo Tluče bubeníček znárodněly. Tehdy „Vinařák“ lemovaly nově vysazené české lípy, které se všechny ujaly, jak dokládají vystavené fotografie ze začátku 20.století, kdy to ještě byly malé stromky, z jejichž okvětí naše babičky připravovaly léčivý, uklidňující čaj. To bylo ještě dlouho před položením základního kamene budovy sboru 28.června 1931.V té době se skutečně pracovalo. Na stavbě se podílely stovky pracovníků všech profesí zvěčnělých na dobových fotografiích. Žádné průtahy a prostoje, na jaké si někteří z nás pamatují z dob „lido-demo“ a následného socialismu, takže stavba byla dokončena za necelý rok. Slavnostní otevření budovy sboru, rovněž fotograficky pečlivě zdokumentované, se konalo v neděli 12.června 1932, na výročí pohřbu prvního patriarchy Československé církve Karla Farského. Po ranní bohoslužbě kolínského faráře Jana Amose Tabacha v kostelíku sv.Jana Křtitele, kterou se přítomní rozloučili s dosud užívaným bohoslužebným prostorem následoval velkolepý průvod městem v čele s dvaceti duchovními v husitských talárech. V průvodu šlo podle odhadů nejméně deset tisíc lidí. Královéhradecký biskup Stanislav Kordule označil v proslovu nový kostel za nejkrásnější v diecézi.
Návštěvníci výstavy se z vynikajícího výkladu faráře Oldřicha Macha také dozvěděli, že penzisté Václav Pospíšil a Karel Luňák, a kostelník František Klema uspořádali sbírku na dva kostelní zvony, která vynesla 7.400 korun. Ten větší vážil 400 kg a byl na něm reliéf Jana Husa. Druhý, o váze 150kg zdobil reliéf Karla Farského. Později k nim přibyl umíráček pojmenovaný Komenský. Za války byly všechny tři zvony zrekvírovány Němci. Dnešní tři zvony byly zavěšeny až po válce. Varhany s 23 rejstříky na kůru postavila kutnohorská varhanářská firma Organa v roce 1949. O padesát let později byla na kněžišti umístěna ladná křtitelnice z bílého mramoru.
Jak na výstavu reagovali návštěvníci? Líbila se všem, s nimiž jsem hovořil. Ing František Chalupa z Kolína vyjádřil své dojmy slovy: „Bylo to velice přínosné hlavně pro lidi, kteří neznají historii Československé církve v Kolíně. Z těch materiálů tady bylo jasně vidět, že ve své době to byla církev, kterou lid potřeboval. Ty tisíce lidí se nedaly nahnat nějakým nařízením, to znamená, že věřili. Tu historii v televizi a rozhlasu není tak vidět a slyšet. Proto každá taková akce je přínosná. Tleskám tomu a myslím si, že by stálo za to dát to do oblastního vysílání České televize“.
A finanční efekt pro sbírku na opravu střechy? Návštěvníci nechali v kasičce přes tisíc korun. Moc a moc děkujeme!
Obrázek v pravo dole: zleva paní Marta Melicharová, Ing. František Chalupa a paní Ludmila Krejzová Machová.
Ludmila Krejzová Machová byla spoluorganizátorkou výstavy, Ing.František Chalupa je v článku citován a paní Marta Melicharová výstavu rovněž shlédla.
Autor: Milan Kocourek
